(Žalm 121,1) Poutníci na cestě do Jeruzaléma byli nuceni přejít přes hory. Tehdy nebyli silnice se zábradlím a naopak hluboké strže, úzké a kluzké cestičky, plná nebezpečí divokých zvířat a nezřídka i místem, kde se skrývali lupiči. Oprávněně se s obavami dívali k horám a hledali, kdo jim pomůže přejít přes nebezpečné hory. I dnes na začátku nového roku, který je sice jen dnem v kalendáři, se díváme někteří s obavami do budoucnosti. I my hledáme někoho, kdo by nás bezpečně převedl. My, kteří jsme své životy spojili s vírou v Boha a Ježíše Krista, se nemusíme budoucnosti obávat. Víme, že mnozí z nás jednou odejdeme a nebývá to vždy právě rychlý a příjemný odchod, ale náš Bůh bude s námi i v těch těžších chvílích našeho života. My jsme uvěřili, že Ježíš pro nás přijde, a ať živí či mrtví, budeme probuzeni k novému životu. Tato naděje na trvalý a šťastný domov plný lásky a radosti táhla generace před námi a je to i naše naděje a při přechodu přes nástrahy můžeme s poutníky zpívat: Má pomoc je od Hospodina, Hospodin tě ochrání od všeho zlého, bude chránit tvé vycházení a vcházení od tohoto času až na věky. Těm, kteří váhají, bych rád připomněl, že následovníci Krista nebyli po naplnění Duchem svatým pochybovači, bázlivci, všichni z apoštolů položili svůj život za svou víru s výjimkou Jana, který sepsal evangelium, dopisy a knihu Zjevení. Spisovatelé druhého století svědčili o něm jako o bohabojném muži, který dožil svůj život v Efezu. Síla víry a lásky ve vzkříšeného Ježíše Krista a víra v Boha, který Ježíše poslal i pro nás, to byla, která vedla všechny k naprosto statečnému vyznání své víry. Jistota víry, naděje a lásky, Boží přítomnost v Duchu svatém v našich životech bude tou silou, která převede i nás přes údolí stínu nástrah světa v novém roce. To vám přeji nám všem z celého srdce.